Matičce

Matičce

Moravo, Moravo, co dáš mi do vínku

nad duši bolavou prastarou vzpomínku

Moravo, Moravo, ty jsi můj zlatý klas

s věrností k samotám utíkám k tobě zas

Za řečí jadrnou po víně zmámenou

to ty jsi, Moravo, mé slepé rameno

k tobě vždy vrátím se, ty jsi má matička

vráskami zdobená, shrbená, maličká

Za noci chvěješ se, v poledne dozráváš

řekni mi, Moravo, jestli mě ráda máš

vždycky když po zimě budí se vinohrad

stárneš mi do krásy víc, než si můžu přát