Anotace: Věnování této kratičké přírodní básně patří milétským a elejským presokratickým myslitelům, Giordanu Brunovi, W.S., R.D. a především Benedictu Spinozovi.
Co je vlastně Jsoucí;
jaké nejsoucí?
Nekonečná Jednota
veškeré nesoucí.
Ve které vše spočívá,
však věru nic tu není;
zjevná pravda – uznáš jistě –
věčně snící bdění.
Bezmezné je takové,
co jediné vždy trvá;
půvabné jak ranní rosa –
věčná voda živá.
Voda, vzduch či božský oheň –
jméno pro to samé;
moudrý ví, však jiného slov
mnoho často klame.
Být či myslit, či snad nebýt?
Zemřít, spát či zahálet?
To jest Jedno v rámci Jeho –
pravého, co tvoří Svět.