imprese

 

 

 

bodavý svit zlatého slunce

na širém obzoru

pluje napříč blankytně modrou hladinou

a odráží se v nespočetných

třpytících se stříbrných střípcích

opisujících jednotlivá

jemná zvlnění

zrcadlově klidné vody

počechrané jemným tahem

teplého letního

větříku

nesoucího hlas

hebkého šumění ticha

večerního západu

ohnivého kotouče nad

mořem

s

nímž

line se

neurčitá slaná vůně

svobodné nespoutanosti

skrze svět

až kde se vodou prolne

s drsným

suchým

písčitým pobřežím

jenž jemně protéká

mezi prstci

kde hbitý vánek

čechrá vlasy

šimrající na ramenou

vzbuzující vzrušivé se

těla chvění

pohledu na skvost

spontánní imprese

jediného okamžiku

spatření scenérie

všech krás světa

v nekonečném

bodě

nádhery

lidské duše

při prvotním

uzřením moře

tísnícího svou

velikostí

a

utěšujícího

svou velebností

osamělého člověka

jemuž pouhých

slov

k vyjádření té nádhery

                           nestačí…