Potok si lesem vesele zurčí

Potok si lesem vesele zurčí
mezi kameny cestu rozrazil
až projde i naší dědinou,
unaven se sotva ke břehu doplazil

Potok cestou naslouchal lidským osudům
někde plno lásky, někde hádky
přesto vždy před naším domem
vyprávěl dětem krásné pohádky

V jeho stříbrném těle odrážel
slunce a večer plno hvězd
potok však nemá čas a mizí
do dalších vsí i vzdálených měst