Probuzení lesní duše

Ještě donedávna jste se krásou skvěly, mé drahé lesy,

teď ovšem vaše krása pomalu mizí,

můj vztah k vám však je stále ryzí,

i přesto, že se z vás život vytrácí

 

Avšak zhasla Záře Vaše,

kdo vám ji však vrátí zpět

Zničen, ale zdá být se celý svět!

Kdo vám opět vrátí život váš ztracený,

tolikrát jste provázely moje sny!

 

Teď je na vás smutný pohled

a mě z toho srdce puká,

brzy zbude z vás jen prázdná, zanedbaná lúka

 

Zvěř o svůj domov přichází

a před nebezpečím se nemá, kam schovat

Chci vás svojí Láskou vyléčit,

ale neznám lék na vaše uzdravení

 

Stvůry se na vás vrhly

a to mésrdce noří v žal!

Udělala bych cokoliv,

abyste těmi stvůrami nebyly požíráni

Možná to skryté přání v srdci mém bude to,

co vás ještě stále chrání!

 

Nejvíce vám voda schází,

protože vám její zásoby dochází

A musím se přiznat,

že mě z toho porazí!

 

Dochází mi všechny síly,

ale bez boje se však nevzdám!

A proto píši tuto báseň,

ať krásu opět ve vás shledám!

 

Věřím, že se jednou Vaše krása vrátí,

z mého srdce však se nikdy Vaše Krása nevytratí!

Zůstane v něm navždy ukrytá,

jen smutno mi je,

že lidem stále nesvítá,

že jste v tak trpkém tu ohrožení!

 

Jen přihlížejí, jak umírají

a pro jejich záchranu jejich nečiní vůbec nic!