Usedlo jaro ve květech mandloní

Usedlo jaro ve květech mandloní
na větvičce se tam větřík houpá
možná se haluz v něm pokloní
přec každá není na slovo skoupá

Růžový kvítek na kterém včely sedí
po chvíli v dál se jedna zadívá
sladkého pylu se dosyta najedí
a slunko medové je polibky zahřívá

Zrůžověl kvítek, když ptáci rozkázali
až přivinou tělíčka blíž k mandloním
uslyším jasněji zpívat ptactvo již zdáli
pak uvidí jak k nachovým kvítečkům přivoním