Buď jaro vítáno nastrokrát

Buď jaro vítáno nastrokrát
když slzu z mraků ukápneš
jsi stejně vážený jako aristokrat
i když do louže někdy šlápneš

bum bum,jaro klepe na dveře
na sobě sako,padnoucí kravata
až někdy sejdem se u večeře
budeš jíst z talířků ze zlata

Než odejdeš do vyzdobenéno lože
jež zdobí postel s nebesy
Vážené jaro můj ty bože,
tolik krásy se smrtí odnese si