Měsíc nám sedává na římse

Měsíc nám sedává na římse
aby zažehl hvězdy jako svíce
s tvým odchodem nesmířím se
ani kdyby hvězd bylo tisíce

Slunce je jak zrádný Jidáš
co se soumrakem rozejde se
do truhly zlatý paprsek nepřidáš
a bez placení zmizíš v lese

Měsíc jako kdyby zapálil nebe
stříbrnou lucernou světlo vrhá
vzácné kvítí, jen pro tebe,
svým ostrým srpem natrhá

Měsíček si naladil stříbrné struny
aby večerní písně mohl hrát
bez nároku za drobné koruny
proto je má každý rád