Stesk po domově

Od Bedřichova třímám klíček
v očích lesknou se korálky
v srdci mám tisíce písniček,
jež rozléhají se do dálky

Bedřichov,jak drahokam
až do smrti bude zářit
od dětství dobře ho znám
na každého se dovede tvářit

Zastesklo se mi po domově
každé léto volno zde trávím
o našem Bedřichovu,na venkově
po návratu každému pak vyprávím

Když v létě oblohu protne blesk
déšť dopadá na hladinu Nisy
stále velký bude můj stesk
než se s radostí smísí

Šperk Bedřichova mému srdci nejdražší
tam pod zalesněnou horou Nekras
poupě malé vesnice právě raší
až celé pukne, odhalí tisíc krás