Jako květ růže,
něžný je východ slunce,
kvetoucí nad zelenými vrchy,
kde pohledem ztrácí se tak lehce,
jako se ledňáček snáší shůry,
k v poklidu plynoucí řece,
kde se kdysi podél klenuly,
přestárlé vrby.
Ječmíne milý domnívám se že básnička se rozpadla na slově "kvetoucím". Již jednou je tam použité "květ" to by tolik nevadilo, ale nějak se to tím zdvojilo, jako rekurzívně. Jako květ je východ kvetoucí nad vrchy - to je nějak zdvojené, a básničku už nejde dál číst fakticky. Možná tam dát radši prostě "když kvete nad zelenými vrchy..."
Nazvaná je dobře i vedená nerušeně, jemně, bez odboček a má klidný náboj. Pořád mám dojem že jsi blízko, a že to přijde.
24.08.2019 10:15:20 | Karel Koryntka