Tanvaldská mlha

Mlha skryla les pod závoj bílý
V němž se Terezínka ztrácí
do Tanvaldu, kde mí předci žili
každý se rád s úsměvem vrací

Sivý opar za obzor padá
až nevidím tanvaldské svahy
když do bytu se tma vkrádá
a chlad nám leze pod prahy

Táhnou se oblaka v údolí
jako když navléká přízi
z šedivých par slabě mrholí
a Tanvald v mlhách mizí

Venku šero, jak v podzimních dnech
když v oblacích slunce vidět není
samou hrůzou se mi tají dech
chtěl bych zase spatřit světlo denní