Maličkost

Stovky, ba tisíce mohutných stromů,
každý sám za sebe - jen dřevo mrtvé.
Pravou svou moc ony ukáží tomu,
kdo si sám do lesa na pařez sedne.

Děsivá němota prastarých obrů,
jen srdce tep a dech svůj slyše,
praskání klacíků není moc k dobru,
oči se dívají a sám les píše.

Každé pak spadnutí žlutého listu,
jak vlk hladu pln může znít,
hrůza a tajemno tomuto místu
řadí se správně, nechci tu být.

Jen když si mozek váš ze strachu hraje,
ve stínu zvíře, stvůra, dost!
Bezpečí z člověka jako led taje,
on uvědomí si svou maličkost.