Hory

Peklo je ohnivé a kruté.
Co však je jeho opakem?
Jen dokonalé bílo bez hranic,
svahy sněhem uhranuté,
mlha, ticho, a dál už nic.

Svět v oblacích se ztrácí,
otevírám srdce závěji.
Však kdo by náruč z ledu chtěl,
do pustin se navracel,
a hledal tam svou naději?

Jenom já, bídný tvor
se chrabře vydám za obzor.
Sama s mečem zářícím
chci odolávat vichřicím.
Půjdu vdál až bůhví kam.
Píseň hor já ráda mám.