Řeka stínem plyne tiše
a ty se díváš se mnou.
Moje fantazie píše...
Já jsem tou řekou temnou
divokost znám i něhu
v náruči tvého břehu
Nestavím na povely
k slunci se ráda dívám
deště mě provoněly
v oparu mlhy zpívám
Má cesta nepoznaná...
Zeptám se řeky - mohu jít blíž?
Jsi moje milovaná...
Zašeptá... vždyť ty to víš
Ze snivých lesů vypluje
do dáli, do neznáma...
Krásná báseň Kapičko. Procítěná a v každém Tvém slově, jsem byla Tvé řece blíž a blíž.
Velmi ráda dávám ...ST...
01.03.2020 22:09:56 | Jaruška
Kapičko, krásně se pluje po tvé řece. ST a pozdrav Daniela
28.02.2020 18:01:19 | danaska
Dnes jsem si, Danasko, vzpomněla (našla a znovu přečetla) tvoji řeku, nádhernou báseň a zas mě tak "vzala", jako tenkrát. Jak píše (před 12ti lety!) Lota: Tvoje "Řeka čaruje", já dodám - pro toho kdo miluje :-)
29.02.2020 16:41:11 | Kapka
Líbí se mi ten obraz a připomíná mě úvahy z mládí.
26.02.2020 08:46:22 | petrzal
Opravdu je to obrázek (krásná fotka řeky, co poslal syn, kouká na ní z kopce, ze své zahrady), inspiroval mě. Řeky jsou v každém čase krásné... Díkk za zastavení, potěšilo.
26.02.2020 11:13:15 | Kapka
To je pěkná poezie. Řekou řečenou a s její cestou k soli... dalekou.
Poeticky plynoucí*
25.02.2020 22:53:45 | šerý
v nekonečnost ... psaní ... snění ... ve svobodě ... poděkujme ... vodě ... úsměv.z.
25.02.2020 21:15:45 | zdenka
Překrásná,
plná lásky a bez příkras,
vše plné citu a vnímání.
"ST" moc se mi líbí;-)
25.02.2020 19:06:44 | jenommarie