O JARU?

Tátové zimní boty vyzuli,
za domem teskně zas proud řeky tek‘,
z bahen vykvetly trsy bledulí,
na chodník spadly kusy omítek.

A slunce hřálo. Klid jak v kostelích,
za ruce jsme se, lásko, drželi,
kejhaly na nás kachny z rybníka
tu věčnou hlášku, že čas utíká.

Při nedělní mši jsem prosil Boha v kleče:
„Kéž ty mi, lásko, nikdy neutečeš.“

Budu vzpomínat, stařec budu-li,
každý den s tebou jak byl zážitek!
Z bahen vykvetly trsy bledulí
a spadly další kusy omítek.