topoly jak čtyři vykřičníky
a pak jílová pole ticha…
nic nadpozemského
jen neštovičné krtince bez děr
jako by chtěly popraskat
potřísnit slepotou
kudy
za slovy větrolamnými
zuří klid
jen její naštípnutá ústa
stále drží útěchu světla
na součku nedopověditelného