Lesní

.

Nic není tak jasné
jako pohled do očí přírody
a uhýbáme
slzy trny na kůži
duší zvrásněn
oblaka deště rodím
do zblbnutí to samé

A to je právě jedinečnost
uvidět věc
uchopit blízkost
pardon dovolíte slečno
jen usednu vedle vás na mnoho let
vše ve výšce zdá se nízko
naučím tesknost nebolet

Smutek
hořká káva po které se probereš
přelézt nízký plůtek
a za ním rozprostře se les

Ztráta
ohlédnutí se za vlakem
s ujíždějícím batohem
a řvát
a mlčet umím také
vždy s bázní
kontrolovaná bolest za rohem

Naděje
pařezy na nichž
započne nový život
Co ještě zbylo
Co ze mě je
Kolik dopisů daruji pro radost
Kolik poslů pošlu pro tesklivo

A to je právě jedinečnost
mechu a vůně
Čas se usadit
Svět je nastydlý hodně stůně
bez ženy | horkého čaje | nemá byt

Naboso našlapuji
melodie kroku
cestou přeskakuji kameny a pluji
Plachty rozervané již mnoho roků
v říčce mezi raky otestuji

Stojím uprostřed divočiny
stmívá se a mám jedinou sirku
Znáš mě fouknu
zhasnu oheň že staletých dutin
přiznávám tyto činy
zavírám cirkus
Chci dýchat
Krásně
to samé do zblbnutí
.
.