Milenci noci pod horami,
šelestu žluti podzimu,
v tikotu hodin zcela sami
na cestě k srdci lepšímu –
nebeskou láskou, pod hvězdami,
zčeřili tichou hladinu.
Už brzké jaro nečekali
v úzkosti, stálé obavě –
plamínek víry, zcela malý,
uhasl v jejich představě,
když za obrysem šedé skály
vysvitlo slunce mlhavé.
https://www.youtube.com/watch?v=QDF4TKVA_-s
... když jaro přijde ...
... milenci pookřejí ...
11.10.2020 09:35:32 | Marcella
Děkuji. Musím se přiznat, že jde o dosti značnou (pouze literární) "konstrukci". Váhal jsem, zda to sem mám dávat. Protože žiji sám, tak si tu imaginární milenku vytvářím - bohužel permanentně.
11.10.2020 09:42:43 | ARNOKULT
... to mne mrzí ...
... ale dobře ti srdce sytí ...
... i když jen v představách ...
11.10.2020 10:02:06 | Marcella