Uprostřed lesní samoty,
zaposlouchán do ticha a prázdnoty,
dva plápolající v ohni plamínky,
v srdci jen letmé vzpominky.
Na spaní pod letní oblohou,
na krásné tóny trempských písní,
vždy andělé nám pomohou,
když ocitáme se opět v tísni.
Na sluncem ranní probuzení
a posnídání jahod v trávě,
na přírodou jemné pohlazení,
ty vzpomínky mám opět v hlavě.
Je to krásné, spát pod noční oblohou
kdy zvuky města k nám do snů nemohou.
Příroda nás jemně konejší
a ráno se vzbudíme svěží a čilejší .-)
Báseň velmi pěkná a při jejím čtení jsem si také zavzpomínala.
Děkuji a ráda dávám..ST..
03.11.2020 22:58:09 | Jaruška