Podzimní noc

V nebi rozžehly se lustry hvězd
třeskuté ticho tmy mne rmoutí
balkony plné květin mohou kvést
než se celý dům k zemi zhroutí

Stonky, jenž z hlíny se líhnou,
jako kuřátka, z vaječného lůna
ke staré slípce drobátka tíhnou
stejně jako za noci stříbrná luna

Kůže podzimu, po vřesu voní
Vítr neposeda, spěchá ve voze,
jenž táhne stádo černých koní
po setmění objeví se na obloze

Pozvedám číši ke rtům tvým
plnou šťávy, z černého bezu,
to, že ti nechutná, dobře vím
proto celá skončí v tlamě dřezu