Kámen na kameni

Levituješ, levituji,
kámen na kameni zarostl,
lišejníkem prastarým.

Levituješ kamením,
co kutálí se ze srázu,
ponorkově zkoseným.

Levituji kamenem,
odhozením zdař bůh,
bouřek slyšených.

Pod skálou hornin,
vyvětrává zvětralý ráz,
jehlou osamění.

Rostlinné společenstva krášlí,
mluvícím jazykem hub,
ty štěrbiny odvislé.

Levituješ kamením,
do kamínků zdrcených.

Bránou věží, okem hradeb,
suky čnějí reliéfem,
ve hřebenů česaných.

Protáhlé formy vyvyšují špice,
za oblaka, v obláčcích smíchaných,
titanem běloucích pírek.

Levituji, lítám,
levituješ po kameních,
vypletených suťí,
kde skáče kmen, pod kamenem,
co již drolí živené,
dřevem zkříženým.

Skálo hor,
levituj věrně,
ve věčnostech z kamene,
k horolezcům výpravným.