Firhaněk z monastýru
Firhaněk z monastýru
Oloupená mrazem
o žluté čepice
vonících v čase dřívějška
trčí teď jako trnité věže
smutně do výše
s vyhlídkou zasypanou sněhem
růže
skotačivé ptactvo
vesele padá kamsi
do neviditelné šachty
a čtveračivým štěbetáním
oznamuje
hustým netřeskům
že třeskla zima
občas k nim zabloudí
paprsek poledního slunce
narychlo
polaškuje s listovým
a neposedně odkvapí
polaskat
trnkové stromořadí
o několik minut níže
louskám prsty
abych zahnala
firhaněk
z monastýru
Komentáře (15)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
Nikdy jsem nezkusila louskat prsty.. mě tak napadlo ... a že těch v mrazu bylo. Pěkná vycházka, a o několik minut níže, tak to se mi moc líbí.
05.12.2020 00:36:10 | Vivien
Taky Marcelko někdy používám výrazy mé babičky, které jsou plno lidem nesrozumitelné.
Firhaněk jsem ale neznala - za báseň ST.
04.12.2020 17:31:39 | Donne
inu někdy stačí jen odhrnout záclonku...
04.12.2020 16:57:26 | enigman
... ano i pro to ten výraz je ...
... ale tady jsem myslela zvoneček umíráček ...
04.12.2020 17:34:18 | Marcella
Marcellko moc pěkné*
..tvá přirovnání mě opravdu baví.
..musela jsem si vyhledat
"firhaněk z monastýru"
..zpočátku zní smutně
..ale i ty nádechy
..jsou plné a tak nějak poskakující chvilky radosti
..protože v životě to tak JE
..ty chvilky. **ST :)
04.12.2020 13:13:40 | jenommarie
... Maruško to já skáču radostí od tvé báseňky :-) ...
... obejmutíčko a přeji ti krásné odpoledne a večer ...
04.12.2020 15:51:00 | Marcella
Krásné, a jak cyklus posbíraných veršů o "roce v přechodu."
Jo a jo! K tobě si chodím rád*
I ten orig firhaněk z monastýru. Ten termín často používal můj otec - tak mě bliklo.
04.12.2020 13:00:41 | šerý
... jé kocourku ...
... tak to už také něco pamatuješ ...
... tenhle firhaněk používala má babička ...
... když z klášterního kostela zvonil ...
... ááá zasejc někdo zemřel ...
... slyšíš Marcelko zvonit firhaněk ... říkávala ...
... byla ročník 1906 a uměla skvostně bez zadrhnutí vyprávět ...
... co všechno za život prožila ...
04.12.2020 15:48:50 | Marcella
Vyprávění našich Staroušků, klidně jak i součást paměti národa! Bylo by to na román. Babičku jsem měl skvělou, nežli mi jí po reinkarnaci zabila moje milenka.... viz povídka v profilu "Nevražděte babičky!" Stále mám od nich v paměti, když jsem u nich trávil Vánoce. No, Marcello, co Ti budu povídat... Atmosfera taková, že na štědrého Ježíška (i k duši) věřím dodnes. Ale protože hodně zlobím, tak dostávám jen fusekle a fusekle a...
(A to mě nasliboval vrtulník.) Tak zrovna nebudu hodnej, a má to!
04.12.2020 16:49:22 | šerý
polaškujme sami s listovím našeho Stromu života-buďme mu paprsčitým slunkem svých světelných úletů - ono to půjde! má milá sou-kmen-ko***
ST* :-D*
04.12.2020 12:06:11 | Frr
... Jiříku splašená jsem až až ...
... a děkuji ti za hřejivá slůvka ...
04.12.2020 15:44:14 | Marcella
Stojí stínem zápolního světla
Kámen, kdysi zubří lebka
Možná pod kamenem liščí zuby
Možná pařez, když se stromem chlubí
Lomikámen spící u vrátek
Konví, studnou nazpátek
Modrou hvězdou pozdě k ránu
Bílým tichem v porcelánu
Jde zima a tady někde končí luční svět
A začíná klášterní zeď
-----------------
;-)ST
04.12.2020 09:43:47 | Tomcat