Bílý závoj zimy

Zima bílý závoj obléká
to svět jí veselku strojí
na ženicha se načeká
když sám chladu se bojí

Zima v šatech s vlečkou
obešla snad všechny kouty
dnes ale prodírá se břečkou
jaro svázalo jí žhavými pouty

Jaro toť svobodný je pán
co ještě nemyslí na ženění
však do každé vísky zván
na tom se nic po léta nemění