Pocity z ostrova Mauritius

Na svět zadívej se,
Dobře podívej se,
Nechť zrak přechází,
Krásy se v něm nachází.

Slunce každé ráno obzor zalévá,
Osvětcuje oceán, co vlny vylévá.
Světlem svým prochází krajinou,
Radosti se zemí rozlinou,
A máme den.

První ranní ptáče tiše cvrliká,
Přiroda střeží uši, byť je veliká,
Stromy nové ovoce plodí,
Přívětivý stín se pod nimi zrodí.

Člověk do toho všeho patří,
Když se otevře celé tohle spatří.
Je to v jeho rukou a moci,
Může sledovat ty krásy i v noci.

Kdy měsíc vyjde nad hvězdnou oblohou,
Třpytí se tak krásně, tam starosti nemohou,
Všechno chystá se a k spánku uléhá.
Na všechny bytosti únava doléhá.
A máme noc.

Stačí se nadechnout,
Že žiješ zjistit,
Poté z plic vydechnout,
Zrak opět zbystřit.

S novým ránem krásy další objevovat.
Prožít štastné dny a sny si vyjevovat.
Žít ve skromnosti, tak jak se přísluší.
Rozmary z chamtivosti člověku nesluší.

Slunce za obzor zapadá,
Člověka poté napadá,
V životě dar mu byl dán,
Noc nemusí trávit sám.

Pod hvězdnou oblohu ulehnout ve dvou,
Počkat až se temné stíny pomalu zvednou,
Počkat až slunce rozzáří svůj svit.
Utišit všechny hlasy v sobě a cit.

Vidět všechny barvy okolo tebe,
Necítit mráz, i když zebe,
Pozvednout hlavu na blankytné nebe,
Nevnímat čas, pouze sebe.

Neřešit slunce, ačkoli pálí.
Neděsit se bouře, přicházící z dáli.
Vlny nepřestanou zastavovat skály.
Osud píše život, smrt přijde má-li.