Příroda v snách

Jak rádi do ní plujeme,
jak tetelíme myšlenky shůr,
jak rochníme se,
jak klid a mír je harmonium.

Kapradí prošívá šnečky,
studánka očišťuje i líčí invenci,
meditace brouká vesmírnem,
azur tišší poklidem,
a spánek uspí,
již levitaci k fakírům bezestrachu.

Koberce velebných trav nasávají,
po krupičkách deště vosích hnízd,
kde rosnička uchytává proměnlivost,
přilákat tropické moření mlh,
z duh duhových prosévání.


Vyroste keř mudrců,
na něm obrostou zasněžené větroně,
hibernace larvy tesařů svléká plášť,
přirozenost promítá příběh rájovců,
nejvyšší skok a logem hop,
je časomíra vpřed a o krok hleď,
rajské jablíčko rumělkuje,
a splašená nevyhnutelnost,
glavíruje tesknícím stonkem,

vynechat trojského mustanga,
a cválat v zármutku marnivce,
v sítích rybářských pavučin,
s vláknem oltářních zpovědí,

kdo vinen je Ten,
co prozradí nad svatým dokonalé.