První vločka

Zimním večerem se snáší
vločka v bílém sametu
když z nebe na zem práší
před domem sníh zametu

Vločko,počkej na chvilku
proč máš tolik na spěch?
Ušpiníš si bílou košilku
na zemi dojde ti dech

Vločka nedala na mou radu,
až sklouzla z nebeského klína
teď padá rovnou na zahradu
kde pohřbí jí černá hlína

Její sestra marně shání,
vločku,jež vodou se stala,
když spadla z nebeských bání
proto se za ní brzy vydala