Čas své Zemi

Klečel dnes vyčerpaně na Zemi,
ruce zabořen měl v hlíně.
Opíjen sladkými barvami,
zapouštěl kořeny v jejím klíně.

Příliv jí špínu z těla smýval,
vítr prach z tepen a žil zametal.
A on se na ni jen s láskou díval,
Viděl ty, kterým ji tu zanechal.

Může s ní jen plakat, nebo se smát.
Další rány přijdou, jizvy zůstanou.
On vše uvidí a tak nechce ani znát,
kdy už jí lidé ubližovat přestanou.