Tráva

To dítě má vlohy.
Do trávy zapadají nohy.
Květy sedmikrásek.
Dávných lásek.

Maluji dál i v mysli snů.
Tráva je jediná,
co dá i den do smyslu.

Takt harmonie zelené
vyhrává v duši mé.
Laskavost Boha
i pokory dané.

Zelená je uklidnění.
Barva přijetí i žití.
Tahá jaro ze zajetí.
Zima se zamyká na klíč.
Zlé pryč.

Znovu sedím a zapadám.
Tráva není hlavolam.
Dá lásku a žádný klam.
V pravdě vidím křehkost
vlnky zaujetí
a dám úsměv i kuřeti.

Vesnice je ráj.
Slepice mě znají.
U sousedů zakvokají.
Tou svou písní.

Duše žije a neteskní.
Anděl mi nechal dopis
a do trávy dal špíz.

Kochám se slastí.
Ve víru událostí.
I myš má ráda skrýš.
Tráva dá všechno
a nechá žít.

Tak opět běží dítě
z křehké nitě.
Plné citu a v trávě
hledá víru
i šachuje po papíru.

Věří, i když občas,
je myš bez sýru.
Kulhá, koktá a má strach.
Tráva je matka,
co zažehná i mráz.
Pohlaďme jí zas.