už nehrozí úžeh z přehřátí sluncem
chladnoucí průvan odnáší ozvěny
horečnatých snů
podél cest v oprýskaných zahradách
do prázdna rdí se květy řeřich
léto léto proč vydáváš se šejdrem
krajinami matných dní?
kdo natáh Ti srdce zrezlým klíčem
vytaženým zbůhdarma
ze dna ledového jezera
kdesi v neznámých horách
trčících z tíže umíněných balvanů?
Jak Italské brázdy nízkého a vysokého tlaku. Nežli se vybouří, hned zas oschne. A potom, že nemá země chlastat.
Bezva práce a barva dobrá. Na flek, není ani pomyšlení*
14.07.2022 23:42:57 | šerý
.. šejdrem, mi přijde i zima, a jara a podzim, už skoro vymizela, nová doba:-) a ty, báseňkou pěkně vystihls, moc se mi líbí!
08.07.2022 22:21:17 | Vivien
Inu pokaždý je jinak...horečnatý sny jsou mnohdy tím zrezivělým klíčem, podmíněný chtíčem ...atakdále...:-)
08.07.2022 21:37:26 | básněnka