Večer nad Tanvaldem

Nad tanvaldskou strání,
zaleskl se stříbrný vlas,
jenž měsíc za noci shání,
tak na něj vrhá ostrý jas

Z tmavé nebeské báně
jasné hvězdy luna česala
stejně, jako dívčí skráně,
zatímco ti víčka klesala

Jiskry hvězd z nebe srší,
než se léto zlomí v půli
do tanvaldských strží,
kde měly trochu smůly