Měsíc ve výhni

Měsíc ková ústa do podkovy
na stříbrné kovadlině
s páskou mraků
přes obě oči,
aby mu jiskry hvězd
neoslepily zrak

až světlo temnotě ustoupí
bude zase konec léta,
jen podzim, jak uštvaný srnec
vyválený v listí
naposled poskočí v lesíku

Vlaštovky, jež za deště
letí na okap trucovat,
když smutek z mraků
prostřel nebe černým plátnem
a listy se pod stromy kupí,
jako mrtvá neviňátka