Za ohradou nebe

Vítr nahání bělavé beránky
do blankytné ohrady
jen občas jim vlnu načechrá
do hebkých podušek,
jež jako mlha k zemi klesá

Dny na podzim mizí,
jako ovečky hopsající
přes plot
venku prší, jako by
nebeskou bránu
podpíraly pilíře mračen

Až vejdeme do ní
hlava nezmokne, když
jen drobně poprchává
Náhle zdvihl se vítr ostrý,
jak stříhačské nůžky,
jimiž vlnu z mraků ostříhá
a bílé chomáče pokryjí
Jizerské lesy a zahrady