V zářijovém odpoledni

V zářijovém odpoledni
slunce rozdává úsměvy
do dešťové přeháňky,
dokud se za mnou neotevře
barevná brána duhy
uplakaným dnům, během září
čas prsty usekne,
dokud z rukou nezbydou
tupé pahýly,
jež na jaře dorostou

Podzimní louka se halí
do zlatého hedvábí,
v jejímž klíně zajíček spí,
jen stěny domů
pozvolna chladnou,
jako čela nebožtíků
léto se podobá vrásčité stařeně
se stříbrným šátkem
utkaný z nití pavučin

Prší celý zářijový den
a nastydlý déšť s kalnýma očima
bloumá v úzkých uličkách,
jako lidi bez pozdravu,
jimž nad hlavami deštníky kvetou,
jako když se kalichy pivoní
po ránu rozevřou,
jen bílý chrup pěny zářil
v širokých ústech řeky