Brouček

Jsem maličký brouček ve světě obrů,
Vždycky se klaním na stranu k dobru.
Chodím si po louce, kde zelenká tráva,
No nechci nic jiného, krásná životospráva.

Tak žiji si život, který dali mi naši.
Však jen netuším, kde jsou mí braši.
Kde jsou však všichni, já zůstal tu sám.
Nevím už nic, ani kde hledat mám.

Jsem maličký brouček, ve světě obrů
Vždycky se klaním na stranu k dobru.
Hledám svou rodinu, nikdo tu není.
Ale počkat tam někdo sedí.

Tak pospíchám, pospíchám na vosu křičím.
Pospíchám, pospíchám nohoum nestačím.
„Kam všichni se poděli, pověz mi voso.“
Však bolí mě nohy, chodím na boso.

Jsem maličký brouček ve světě obrů,
Vždycky se klaním na stranu k dobru.
Vosa se kouká, co po ní chce brouček.
Nektaru nabízí nemalý doušek.

„Broučku nic nehledej, nic již tu nezbylo.
Jen kdybys viděl, co se přihodilo“
Tak lezu výš za vosou, ať vidím i já.
Že fauna i flora na louce je zničená.

Jsem maličký brouček ve světě obrů,
vždycky se klaním na stranu k dobru.
Tak koukám, jak zničili obři mou zem.
Jak zamění krásu betonovým porostem.

Tak stále tu sedíme, spolu jsme zbyli si.
Co oni dělají, ani nevšimli si.
My chcem tu žít taky, však proč jen to dělají.
Proč myslí na sebe a nás tu tak nechají.