Zakletá v ledu, růže ze zahrady,
Co letos kvetla poslední
Ještě tě rudou barvou vábí
Než rozpustí ji slunce polední
Možná, že taky chtěla
Před dlouhou zimou ještě žít
Spadaným listím sladce zavoněla
Tak mráz ji zkusil nespálit
V křišťálu z ledu ukryl její krásu
Dívá se na ni, zkouší nedýchat
V křišťálu z ledu ukryl lásku,
Jedinou, kterou umí zima dát
Když růže ojínělá - v chladu. Růž a vášeň v protikladu.
Líbíš se mi, básničko.*
30.12.2022 14:46:40 | šerý
úžasné nejen to, co dokáže příroda .)
21.12.2022 15:18:44 | Constantine
Moc se mi líbí ... druhá sloka.
Vlastně celé Tvé dílo.
Jedna z Tvých nejhezčích a nejkrásnějších i nejupřímnějších básní ze života ... co jsem četl.
Perla, co víc mohu říci.
Díky.
ST**
Děkuji Ti ještě jednou Lexi.
Jsi paní ... mistr svých slov.
Klobouk smekám.
Vašek
21.12.2022 14:41:26 | Fialový metal
To ti moc děkuji..že jsem si vzpomněla na stejné téma v mém šuplíku ..někde už dlouho leží. Nebo možná že tu někde ji mám také. :)
Krásné verše milá Lexi *;)
21.12.2022 13:26:10 | jenommarie