Mrholení

V mateřských horách
blízko Ještědu se rozednívá
a světla z nebeské klenby zhasla
ještě před úsvitem.
Červánky jsou jako tvé rty
z kterých jemně mrholí
a vítr na zastávce
vlhké stránky novin obrací

Nebe má vlasy plné
šedivého popela
jako vrásčitá stařena,
jež venčí svého bišonka.
Je ráno a lampy jdou spát
zatímco já spěchám na vlak
déšť mi na bundu tence zvoní,
nemůže však přehlušit
výstražný zvuk přejezdu

Přestává pršet, zatím drobně mží
a všem ulicím v okolí
naskákaly puchýře louží.
Zrovna přijel vlak,
kterým odjíždím z města
za okýnkem sleduju krajinu,
jež utíká pozpátku
zatímco ty na perónu pláčeš,
jako dnešní den