Moře

Moře sedmibarevné - co jsi?
tekutá duha v reflektoru slunce
vření zelené, ocelové, havraní
pod temným baldachýnem bouře
milostná hlubina, hladící boky lodí a ryb
přítulný příboj, jenž si lehá k nohám země
a laská skály náruživým jazykem pěn
Moře -
dýchá si tiše pod hedvábnou plání
vlní se tělem lačným milování
vzpíná se jako rozzuřený drak
a syčí, hučí, řve až do oblak
zná uspávat a umí utopit
dopřeje vlahý korálový klid
zbloudilým poutníkům,
co rozhodli se kompas zahodit
veliké vše a velké strašné nic
uhrančivé jak oči chobotnic
počátek všeho, věčnost v modři skrytá,
kde z lůna mušle vzešla Afrodita
ó řekni, moře, co nás vábí víc?