Blahodárný les

V tom lese sluncem zalitém,
je tuze krásně.
V tom lese tak hlubokém,
rád píšu básně.

V tom lese ráno,
když rosa na trávě odpočívá.
Tam řeknu si ano,
zde krásně mi bývá.

Je tady lépe, nežli mezi lidmi,
žádný shon, žádný spěch.
A na paloučku mezi fialkami,
neřešit svého života neúspěch.

Čas zastaví se v té kráse,
můžeš zapomenout na všechno.
Nebát se, že nebudou peníze,
a žít konečně tak snadno.

Stačí jen jít a jít,
kochat se zelenou výzdobou.
Ten čas si užít,
a netrpět prázdnotou.

A když vrátíš se domů,
je ti tak volně.
Bez všech na duši hromů
a cítíš se...šťastně.