v pohupujícím se větvoví
vesmírného Stromu Života
usínají zemdlené hvězdy
z jeho pučících květů
se rodí světlo díkuvzdání
v dutinách stromu barevní ptáci
krmí svá holátka snítkami rozverného
času
bosýma nohama se rosou plouží
čerstvě probuzený zívající den...
tahle Je Frráčku... úžasný!*
05.05.2023 14:36:48 | Sonador
***díky***přeje Ti spanilá Sonador víkend lahodný a alespoň chvílemi k popukání** :-D*
05.05.2023 14:49:29 | Frr
Já se omlouvám že svou zvídavostí možná ukradnu trochu tajemna z tohoto skvostu, ale komu patří to díkuvzdání?
Mou interpretací je že díky můžeme dávat jen za akty již proběhlé, což se napojuje na čas jako téma celé básně. Ale příjde mi to moc divoké a rád bych se tedy poučil jak číst takto abstraktně.
05.05.2023 01:13:20 | Ovaleš
podtextem zde vysloveného pojmu "díkuvzdání" je pocit, že celé nesmírné kolotání "celého vesmíru" ...je (nechtěl jsem to zde vyslovit a z textu učinit náboženské klišé..) projevem Vděku svému tajemnému Tvůrci...ale do výkladu vlastní věci se mi nikdy nechce-ubírá sdělením jejich chuť tušeného...
05.05.2023 14:56:32 | Frr
Země-kulný kmen, a nad nami koruna vesmíru. A zde češeme plody, naší poetické představivosti*
Jsi ve formě, Básníče.
04.05.2023 12:18:28 | šerý
Ty jistě také, mladíče, tak něco zas Tvého nechť žblunkne do modravých vodstev Literníku-Ty jeden rejdivej záletníku** :-D*
04.05.2023 17:00:26 | Frr
Okouzlils pěvče...
04.05.2023 12:13:10 | Jan Kacíř
TVÉ glosy si vážím, Heretiku - jistě však tak jako já sníšo vlnách Atlantiku..jo..až se nám z tužeb těch tělíčka dušek našich neubrání toužebnému..tiku../mé prastaré zaříkávání niterných neurotických svízelí:"já mám tik já mám tik a ten tik mě mrzí..však Atlantik ATLANTIK vyléčí mne brzy - až budu mít Atlantik-tak hned ztratím ten svůj tik"...:-D*
04.05.2023 17:09:50 | Frr
a můj zívající zobáček se připojuje, ploužením dne po probdělé noci
04.05.2023 11:32:06 | Vivien
a jakmile zas Tvůj zobáček libě pípne, zeměpisně vzdálený Frr.- pták přiletí a nadšeně Tě líbne... :-D*
04.05.2023 17:12:46 | Frr