Golden hour

Ptačí perspektiva zvyšuje tep,
nad klasy zvídavě krouží,
zlatá hodinka pokrývá step,
i moje tělo políbit touží.

Pocity vzkříšení mrtvého bytí,
když hlazení vánku cítím,
cosi nad námi za mě za ruku chytí,
v slunečních polibkách se topím.

Křídla káněte stříbrných lesů,
roztáhly perutě k severním skalám,
když už svoje břímě sotva nesu,
do věčných výšin křídlama mávám.

Plachtím si vysoko v zlatavých mracích,
v nedohlednu osudy zmařené,
ubývá v hlavě vět tázacích,
zbyly jen slůvka blažené.

Snažím se v sobě ještě chvíli
tyhle představy držet,
až poběžím další míli,
kdy budu bezradně ležet.