Podzimní vzpomínka

Podzimní vzpomínka

Horké dny už našli spánků,
přicházejí časy vánků.
Podzim klepe na vrátka,
pojďte si hrát, děťátka.

Barevnost krajiny zatají dech,
sednout si do listí měkké jak mech.
Poslední týdny teplého sluníčka,
jenž prozáří, každého očička.

Pak přijdou chladné noci, chladná rána,
už nebude to žádná sláva.
Slunce vystřídají mraky,
déšť na scénu nastoupí taky.

Pochmurné počasí přinese nemoci,
při kterých hledáme lékařské pomoci.
Tělo nám odpadne, mysl nám křičí,
viry nám postupně zdravíčko ničí.

Podzimní vichřice, zabolí nejvíce,
červené tvářičky, bolavé dušičky.
Ospalá nálada vystřídá deprese,
jenž s ničím se nesnese.

Dvě tváře podzimu charakter ničí,
střídavé nálady společnost slyší.
Je to příroda silná a potřebná,
nikdy však nebyla zlá nebo dotěrná.

Čtyři roční období, změnu nám přivodí,
teď v každém z nás, jak s tím naložit zas.
Můžeme se milovat, nebo jen radovat,
či celé té kráse, totálně odolat.

Podzimní vzpomínka, krátká a poutavá,
životem mnohých, silně je spoutaná.
Jaký je barevný čas,
v hloubi duše každého z nás.