krajina šeptá slova
nerozumím jim
přesto jsou krásná
tichý bubínek ševelí
suché listí padá padá opadává
( dobu hojnosti připomíná )
posel marnosti a přece
tolik tolik náš
kapku po kapce list po listu šeptá
( nezapomeň až budeš se vracet )
ona slova již dávno znáš
tichem vepsaná do tvého srdce
( do srdce každého z nás )
krajina šeptá slova
nerozumím jim
jsou krásná
skrze koruny stromů
dotýkají se hvězd
planou nedočkavostí
jako lidská srdce
která jednou jedinkrát
znovu a přece napořád
tichounce rozechvějí se
Děkuji, Zdeničko, i já cosi cítím po Tvých slovech: tichounce rozechvějí se... krásné, čisté, průzračné :-))
19.08.2023 15:48:20 | Helen Mum
Tichý příslib, přitom tolik velkorysosti v něm. Už jen verše:
krajina šeptá slova
nerozumím jim
jsou krásná
No co říct, než nádherná báseň.
19.08.2023 12:25:15 | Vivien
Krásná!
19.08.2023 11:36:01 | Žluťák