Květinová

Na štítech hor mi tajemnou vůní

blankytný hořec políbil tvář.

Bělostný půvab leknínů v tůni

mě okouzlil víc, než úplňku zář.

Krása všech květů na jarní louce

dokáže srdce popohnat v trysk,

červeň vlčích máků ve žlutém poli

vydá i za ten nejvřelejší stisk.

Skromná mateřídouška, dřív, než ji pokosí,

vyvolá slzu dojetí

a štíhlý kosatec uprostřed rákosí

plaše, jak víla, vybízí k objetí.

Orchidej v pralesích vykouzlí smích,

já však se radši, snad není to hřích,

z cest rychle navracím;

kam, to jenom já moc dobře vím.

Za ta léta znám i kdejaký květ,

co pyšně se v sklenících tváří.

Však ze všech těch barev, jež nabíd´mi svět,

mně nejvíc pampeliška září