Podzim u Kamenice

Zralé šípky krvavé slzy roní
podél trati,
jež se nad Kamenicí vine,
jen podzim tlejícím listím voní
jako by čekal, až se zima vrátí
a čas je vodou, co rychle plyne

V korytu říčky bouří splav,
až hladina kypí z bílých pěn
vlaštovčí křídla skrývají krovy
kam před zimou mizí desítky hlav,
než v zlatém soumraku zmizí den
lesklý šperk luny mi o dívce poví

Chlad vyvěrá z tanvaldských skal,
jež smutně shlíží ze strmých strání,
kde proud odmotává z řeky stříbrnou nit
a podzim pouští lodičky listů podél toku v dál
jen pár kamenů mu v tom marně brání
tak nezbývá, než o jaru tiše snít