Flám

Vlastně všechno jako by umíralo.
Jo, tenhle flám už končí,
A že to byla jízda.
Všichni tanečníci vytuhli někde po cestě
(A třpytky z jejich šatů se sypou okolo),
Ale sálem se ještě nesou poslední tóny —
In excelsis Deo, kašlají sklesle ptáci, co sedí na křížích.
Je jim trochu smutno,
Protože Bůh přijde, až když už tu nikdo nebude.

Rozlilo se ráno jak sklenice mléka,
Plave v něm blednoucí tabletka Ibalginu —
Na hořké probuzení z protančených dní, které stejně nikdo pořádně nevnímal.
Neboj, zůstane hřejivé slepé objetí...
Nesoudí,
Nevybírá.

Je smutno a mdlo a všechno vypadá tak zvláštně jinak,
Jako když slunce rozpáře hávy tajemna noci
A třpytky jsou tak laciné a lahve tak prázdné.
Brzy vše zahalí chomáčky bavlny, větrem rozevláté
Do celého světa.
Je to ten bavlník, co vysušil to velké jezero.
V Itálii právě vynalezli šerosvit,
Romantici pláčou ze zoufalství téhle něhy,
Neboť kontrasty se prohlubují a šediví —
Nejspíš protože jsou zase o rok starší.
Jo, tenhle flám už končí.
Snad je trochu smutno za rozbřesku.
Vždyť tenhle krásný flám už končí.

A stejně je podzim nejhezčí.