Babí léto

Zítra se snese k zemi první list.
Bronzově se ve svém skluzu zaleskne,
dvakrát se v podvečeru otočí,
k zemi smutně padne.
Slzy ti vstoupí do očí,
ukápnou na zem,
jako ty letní věty.

Bronzovím a zlátnu
a zima přijde pozítří.

Zas budou ptáci odlétat,
teplu vstříc do dálav.
Pak kostelem se rozhostí ticho
a jen zvenčí sem tu a tam
dolehne křik dětí
spěchajících do školy.

Mé léto, zezlátlo a já bronzovím.