zůstal jsi sám
na cestě sypané zlatavým nářkem opadavých modřínů
paběrky vhozené dychtivým barevnosti
odřezky pastelek na kůži síly papíru
pod oblohou zmoženou tíhou sněhu
brodíš se hodinou barvoslepých
omotán pověstmi v uzlík zapomenutých pohlednic
a při tom všem, každičkým mžikem oka
ukládáš si v přístěnek své mysli
tu něhu nahých stínů i modřínovou svátost
letmým dotekem rozšířených zřítelnic
nyní je zcela nepodstatné, čemu vlastně věříš či nevěříš
jsi
Dáváš po kapkách esenci, pel, přírodní čarokrásno.
Tvé řádky lahodí představivosti…
Marty s přáním sličného odpoledne
12.12.2023 11:57:19 | kudlankaW
děkuji za zastavení a pečlivé čtení :) ... snažím se psát, co vidím... a snažím se vidět pozorně ... Půvabné odpoledne i Tobě, milý spolumelancholiku :)*
12.12.2023 13:17:24 | narra peregrini
Narro, teď věřím Tvým obrazům v básni, které se uložily v přístěnku mé mysli...děkuji*
09.12.2023 12:36:40 | RadekČ
jejda Radku, to je krásné :) jsem vděčná, žes je nechal vejít :)*
09.12.2023 13:27:16 | narra peregrini
Právě dnes mi při procházce lesem, opadané jehličí modřínu ve sněhu připomnělo dětství. To jak jsme sáňkovali v modřínovém lese. Díky za pěkné opětovné připomenutí.
08.12.2023 22:51:12 | Jiří I.Zahradník
Je silná a plná nádherných obratů a přívlastků... nejmíň 3v1...smuténka, moudro, pohlazenka. Je to nádherná báseň.
08.12.2023 22:47:58 | cappuccinogirl