Kdo víc

doplul jsem k Ústí tajemného moře
živáčka nevidím jen hustý les
po stranách otvírá svou náruč údolí
v korunách hnízda
chci se vznést

letět a z výšky oddat se novým
těm dříve neviděným odrazům
odlesky slunce zlomené vedví
mistrovské inspiraci
..obrazům

první krok pevná zem cizí vůně
myšlenky touhy srdce dokořán
všechno co seberu v náručí poberu
všechno si do kapes
naschovám

je to tak nové je to tak cizí
a já se v úžas propadám
nevadí neřeším zásoby mizí
kdo to ví pochopí
dál půjdu sám

brodím se v přítmí marně se snaží
paprsky poodhalit křivky konturám
hladina kořenů život tak cizí
poslední nádech
prohrávám

dál už to není zde písmo končí
deník se v trávě pojal v pláč
navlhá kroutí se inkoust se drolí
Flóra vše ovládla
hlavní hráč