Končiny severní

Mockrát jsem navštívil končiny severní,
kde pusté v zimě jsou borové stráně,
kde zborcená sídla dříve slavných rodů
čelí tomu, jak germánské větry dují.

Nad údolím věčných závějí
krkavci pějí zlé chorály,
krakot se krade hradbou skal,
cimbuřím pískovců zjizvených železem.

Na jaře potoky vězněné krustou
znovu se hrnou, když námraza ustoupí,
v tyto dny meandry ožijí komáry
a jinou havětí pod klenbou olší.

Ale pak letní žár zachvátí pohoří,
teplo se tetelí, klikatých hadů ráj,
kosti se praží na koberci jehličí,
rudá permská vrstva praská v drť.

Listové břímě zem bahnitou přikryje,
mlázím si stádo kanců cestu razí.
Divoký sever, srnců, šelem ryk,
tam svádí boj vichřice s požáry.