Písnička jara

Když zlatý kotouč rozsvítí
louku zelenou hned z jitra,
když rozehraje luční kvítí
symfonii z duše Země nitra.

To Morana konečně zase se loučí,
odchází daleko z tohoto kraje.
Naděje a život z hlubin se trousí
a kapela ptačí vesele hraje.

Na ten čas čeká, každý kdo žije,
každičká bytost tančit se jala.
Každý jest vesel, na nebe vyje,
že zase začala písnička jara.